Koncept duchovního hnutí

   Duchovní hnutí se bude zaobírat základní myšlenkou  vzniku společenského života na Zemi, dále vesmírnými tezemi o putování mezi planetami a jinými dimenzemi. O tom, co je mysl, kde má hranice a za jakých okolností je schopna prostupovat těmito, nám známými světy a světy jinými, potažmo světy mimo tuto realitu.

   Dále se bude snažit budovat zázemí pro společenství duchovních lidí se stejnými myšlenkami, kteří se nebojí tyto společné myšlenky hájit a veřejně se k nim hlásí.

   Duchovní hnutí SALAEBRA je založeno na základní myšlence vytváření lepšího světa a tím i celého vesmíru, neboť pozitivní myšlení a konání dobra posiluje zásadním způsobem sily tvořivé, celkově kladné, vyrovnané a mír přinášející.

   Duchovní hnutí je seskupeno kolem osoby Otce Frenka, jenž přinesl poselství, které mu bylo zděleno návštěvníkem z jiného světa, nacházejícího se mimo naši planetu, v dalekém vesmíru. Toto poselství je třeba chránit a dále rozvíjet, neboť je to poselství o cestě, která přináší lidstvu spásu v této přetěžké době plné násilí, nepochopení a utrpení celých národů.

   Učení Otce Frenka zásadním způsobem mění zažité představy o fungování světa, o putování našich myšlenek, které prostupují hmotu a jsou schopny navštívit jakýkoli kout náší matky Zemi a nezastaví je žádné hranice a jsou schopny vystoupat i nad tento hmotný svět, nebo navštívit různá místa v širém vesmíru.

   Otec Frenk je strážcem tajemství, které mu vyjevil vesmírný posel a sním ho sdílí pouze několik zasvěcených.

   Všichni věrní členové duchovního hnutí, kterým Otec Frenk požehná, jsou vyvoleni stát se strážci společných myšlenek.

   Duchovní hnutí SALAEBRA si bere za cíl vytvořit společenství vyšších bytostí, žijících v souladu s matkou přírodou, nesobeckých, mírumilovných, tvořivých a hájících dobro.

Cíle hnutí SALAEBRA

Duchovní rozvoj

Spojit lidi stejné myšlenky a vůle měnit svůj život a učinit náš svět krásnější a dokonalejší a změnit ho v místo, kde vládne klid a mír.

Zrození Otce Frenka

jakožto duchovní bytosti

   Jednoho slunného dne Otec Frenk, pracujíc na své rozkvetlé zahradě, vzhlédl na vzrostlou třešeň a s myšlenkou na její krásnou korunu, jal se ji prořezat. Po té co vystoupal po žebříku do mohutných větví, zavrávoral a zřítil se dolů.

   Dlouhé minuty byl v bezvědomí a v tu dobu se dostal mimo své tělo a tu náhle se zjevila bytost, krásná jak jarní den, plná světla, třímajíc v rukou stuhu naděje, lásky a poselství.

   Ta bytost promluvila k Otci Frenkovi jasným, leč tichým hlasem srdce, jenž nepotřeboval slov, ale Otec Frenk cítil každé hnutí mysli této krásné bytosti. Ta bytost pravila, Nyní jsi na prahu smrti, ale ještě jsi nevykonal vše, co jsme ti určili. Od tohoto dne tě budu navštěvovat a vždy ti vyjevím nové skutečnosti. Pocházím z dalekých končin širého vesmíru, kde mír a blahobyt vládne, ne jak na vaší zpola zničené, temné planetě, která bývala tak nádherná a vonící v dobách vašich předků, kdy jsme ji prvně navštívili. Od té doby jste ji válkami a jiným zlořádem téměř zahubili, leč je to vaše matka.

   Stále častěji budou přicházet povodně, tornáda, zemětřesení. Celé národy se budou stěhovat z kontinentu na kontinent a s tím přijdou nové a nové války.

   A proto jsem dnes zde, u tebe, abych ti vyjevil poselství, které pro tebe a skrze tebe sdělíme lidstvu. Čas se krátí a ty máš nepředstavitelnou spoustu práce před sebou.

   Otec Frenk stál a s touhou pochopit tato slova se oné čisté bytosti zeptal. Co mám udělat? Řekni a vše splním. Nejdříve musíš shromáždit lidi čisté mysli, mravní a pracovité, hodné toho být, až nadejde čas, přemístěni do jiných světů. Po té je shromáždíš na jediné místo do chrámu, kde budete čekat a připravovat se na cestu. Jsi jejich jediná naděje, ale vybírej své věrné dobře, podle jejich čisté mysli a dobré vůle pracovat na sobě a nesobecky pro komunitu. My vás budeme neustále z povzdálí sledovat.

   Otec Frenk poslouchal tato slova a věděl, že bere na sebe tíhu zodpovědnosti za spoustu bytostí tohoto světa. Ale i přes to, že věděl co ho čeká, pravil. Připravím vše, co jsi mi řekl a neustanu, dokud nebudou všechny bytosti hodné záchrany shromážděny v chrámu pokory a připravím všechny vyvolené na cestu do lepších končin.

   V tu chvíli se ta krásná čistá bytost rozzářila jako slunce v ranních červánkách a tichým a jemným hlasem plným něhy a lásky se s Otcem Frenkem rozloučila.       A pravila. Nyní vstaň a žij. A tak se stalo. Otec Frenk se navrátil do ůtrob svého těla, probral se z bezvědomí a ihned se pustil do práce, věda, že čas se neuvěřitelně krátí.

Ostrov naděje

V Zemi bolavé

   Posledních několik málo let se mi velice často stává, že když si vyrazím na místa jenž mám rád, čeká mne krajina rozrytá bagry. Tu se staví nové domy, jinde zase obchvat, či nová fabrika. Mnohdy stojím celé hodiny na místech, které jsem tak důvěrně znal a se smutkem na srdci pozoruji, co se to s mou milovanou krajinou stalo.

   Vím, tomu se říká pokrok a člověk potřebuje další a další prostor. Ale půjde ho brát stále? A bude ho dost pro všechny? Nemyslím si.

   Dnes každá píď země má svého majitele. Vznikají nová pole, nové stavební parcely a na místa, kam jsem dříve chodil, aniž by mne kdokoli zastavil, se dnes již nedostanu.

   Když vidím, jak se dnes člověk chová ke své matce Zemi, je mi ouzko na duši. A nemyslím si, že se to v dohledné době nějak změní. Rozhodně ne k lepšímu.

   A proto mám sen, o kousku země, kde budeme žít v klidu, v souladu s přírodou, kde nebudeme ničit krajinu, ale budeme ji vytvářet, obdělávat, chránit. Kde budeme obhospodařovat vlasní kousek lesa, starat se o rybník plný ryb. Chovat mnohé druhy zvěře a pečovat o ně, ano, takové sny mám a doufám, že je naplním a udělám proto vše, i když vím, že to nebude cesta lehká.

   Ale jsem naplněn vírou, že na této Zemi nejsem sám, kdo takové sny má a že najdu mnohé dobré lidi, jenž mi pomohou tyto sny přetepat ve skutečnost.

Váš Otec Frenk...